V řepkovém poli

27. dubna 2014 v 11:02 | Inka |  Kronika Rover Cats
"Nesmějí mi pokácet řepku!" Wormely


Dnes - 17.4.2014 - jsem jela navštívit Wormely.
Původně bylo v plánu s celou partičkou vyrazit na dvoudenní akci, ale okolnosti se sešly tak, že jsme jen já a Wormy spolu strávily dnešní odpoledne.

Probudila jsem se v krásných sedm hodin ráno s myšlenkou, že si ještě půl hodinky zdřímnu. To by samo o sobě nebylo tak hrozné, kdybych se po té půlhodince opravdu vzbudila... Když jsem však opět pootevřela víčka a zaostřila na hodiny, má napůl spící hlava zaregistrovala, že je teprve osm a pomalu padala zpět na polštář...
"Počkat! Osm?!" zprudka jsem se posadila a promnula si oči, abych mohla čas zkontrolovat i na mobilu a náramkových hodinkách.
Hm... Byla to pravda... Právě mi ujel vlak! To byl šok! MNĚ ještě NIKDY vlak NEUJEL! Ale všechno jednou poprvé, že? :D
Poté, co jsem nad otevřeným idosem zavrhla spoj asi z pěti autobusů, jsem musela uznat, že žádným zázrakem nestihnu být ve Velvarech ve smluvený čas, a napsat Wormy... Ta ovšem nevypadala, že by ji trápilo, jestli přijedu o dvě hodinky dříve či později.
Nakonec jsme se tedy sešli v poledne. Následující hodiny jsme strávily společným hraním Minecraftu, pojídáním Milky Oreo -jejíž nezměrná zásoba u Wormy mě vůbec nevyváděla z míry!- a knedlíků s vajíčky. (No výborně, píšu o jídle a dostávám z toho hlad! XD)
Ale ani tentokrát jsme nezapomněly na naše dva věrné hlídače -zatímco kocourci si pochrupovali- a "vyběhly" s nimi do polí. Wormely celou cestu básnila o řepce, v níž byla posledně fotit, a obávala se, aby jí ji už nepokáceli. Naštěstí se tak nestalo, řepka nebyla pokácená ani sklizená -pro klid Wormyny duše-, a my nadělaly docela dost fotek. A ani nejsou tak hrozné, jak jsem čekala!
To už byl čas vyrazit zpět na nádraží, jenže... jakousi "záhadnou" příčinou jsme nabraly menší zpoždění. I když Wormyna mamka hnala auto po okrskách skoro neuvěřitelnou rychlostí, při příjezdu na nádraží jsme jen mohly sledovat světla motoráčku mizejícího v zatáčce. Opět mi ujel vlak. Podruhé v životě a dvakrát během jediného dne! Vážně si říkám, co se to s tím světem děje?? :'D
Takže jsme sedly zpět do auta a jaly se pořádat s milým vláčkem menší honičku. Co myslíte, kdo vyhrál?

Samozřejmě, že my! Dojely jsme na následující zastávku, stačily vystoupit a v klidu si nakráčet těch pár metrů ke kolejím.
"Nevstupujte do kolejiště, dokud vlak nezastaví," zamumlala jsem a k Wormelynu pobavení překročila první -na první pohled nepoužívanou- kolej. To už na koleji druhé brzdil motoráček a já se jen otočila a mávala Wormy a její mamce...

Jak to shrnout? Celkově to byl moc pěkný den, sluníčko svítilo, vyzrály jsme nad vlakem, domů jsme dorazily všechny ve zdraví... Jen mě mrzí, že se nemohly připojit Snoew s Rasty, ale to se může napravit příště, že? :)

Inka
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Refa Refa | 4. května 2014 v 19:54 | Reagovat

je to krasní, taki mám ráda řebku k objedu :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama